Mezigenerační vztahy vždy představovaly velkou výzvu, která je dnes o to silnější, oč rozdílnější jsou okolnosti utvářející životy různých generací. Podmínky, do kterých se rodili ti nejstarší, se od podmínek současnosti asi nikdy v historii nelišily víc. Snadno dochází k vzájemnému nepochopení i k neschopnosti vcítit se do potřeb a problémů lidí výrazně starších nebo mladších než jsme sami, což platí jak v rovině společenské, tak soukromé.

neděle 23. 11. 2025
15.30–17.30
Klášterní Klub
vstupné dobrovolné

Co se rodinného života týká, o kvalitě vztahů mezi prarodiči, rodiči a vnoučaty rozhoduje dlouhodobá historie rodů spolu s dosažením skutečné dospělosti/zralosti všech, kteří překročili hranici osmnácti let. Předpokladem úspěchu je schopnost sebereflexe, ale také přiměřená míra intimity a respektování hranic a soukromí. Jinými slovy, původní rodina může být pro člověka jak požehnáním, tak obrovskou zátěží. Naštěstí už dnes lépe rozumíme zákonitostem mezigeneračního přenosu stejně jako vlivům citové vazby nebo důsledkům traumatu. Co je v mezigeneračním soužití dnešních rodin časté a typické? Na čem záleží míra blízkosti nebo odcizení? Co je tzv. nové rodičovství a jaký je jeho smysl? Nakolik vnoučata potřebují prarodiče a prarodiče vnoučata? Jak situaci mění chřadnutí, nemohoucnost a odcházení těch nejstarších? A pokud se vztahům nedaří, kde hledat možnosti nápravy? Lze něco udělat proto, aby věková rozdílnost nebyla překážkou, nýbrž obohacením?

PhDr. Eva Labusová se dlouhodobě věnuje poradenství, vzdělávání a publicistice v oblasti rodičovství, výchovy a vztahů. Zaměřuje se zejména na problematiku citové vazby, mezigeneračního přenosu a propojování psychoterapie a spirituality. Více na www.evalabusova.cz